Covid-19

Vojtěch: Na ministerstvo bych se nevrátil. V omezeních budeme celý rok, odhaduje

„Mise na ministerstvu zdravotnictví je pro mě uzavřená kapitola,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS někdejší šéf resortu a poslanec Adam Vojtěch (za ANO). Odhadl, že v nějakých omezeních budeme žít ještě rok. Mluvil i o spekulacích, že se má stát velvyslancem ve Finsku.

Byl jste lepší ministr než Jan Blatný nebo Roman Prymula?
To musí říct ostatní, nerad bych se porovnával. Každý z nás je jiný. Těžko se mi to srovnává a nerad se hodnotím. Snažil jsem se práci ministra dělat poctivě a nejlépe, jak jsem uměl.

S jakými pocity jste sledoval výměny v čele resortu? Roman Prymula vydržel ve funkci měsíc, Jan Blatný teď nemá úplně stoprocentní důvěru premiéra.

Situace je jiná než v předcovidových dobách. Pro jakéhokoliv ministra zdravotnictví to s sebou nese různou míru kritiky. Resort je v hledáčku médií i opozice. Žádný ministr zdravotnictví, ani v zahraničí, to nemá lehké. Spolu s premiérem je nejvíce exponovanou osobou. Nechci za každou cenu kritizovat. Sám vím, pod jakým tlakem člověk je a kolik problémů musí řešit. Ale určitě by bylo dobře, aby byla situace co nejvíce stabilizovaná. Častá výměna ministrů není pro resort pozitivní. Máme půl roku do voleb. Asi by bylo fajn, kdyby se zase nedosazoval nový ministr. Je to ale rozhodnutí pana premiéra a pana Blatného.

Nedostal jste nabídku, abyste se vrátil zpět na pozici ministra?
Vůbec jsem tu nabídku nedostal. Přiznám se, že po ní ani netoužím. V tuhle chvíli je to pro mě uzavřená kapitola. Nemám ambici, abych se na ministerstvo vracel po několika měsících. Nebylo by to úplně dobře.

Kdyby vám Andrej Babiš řekl: „Adame, potřebuji pomoct, vraťte se,“ tak byste mu dal košem?
Nechci to takto říkat. Ta nabídka nepřišla, jsou to čistě spekulace.

Chystáte se do Finska jako velvyslanec?
To nemohu komentovat. Co se mnou bude, se uvidí. Jediné, co vím, je, že budu končit jako poslanec. Nebudu znovu ve volbách kandidovat, rozhodnutí jsem učinil před delší dobou. Jsem otevřen všem možnostem, soukromému i veřejnému sektoru. Jsem na nějaké životní křižovatce.

Ale ještě nevíte, kam odbočíte?
Nevím. Uvidíme. Je to ve hvězdách.

Andrej Babiš často zdůrazňoval, že nerozdává trafiky. Měl byste diplomatický post jako odměnu za loajalitu? Přeci jen jste spolu byli už na ministerstvu financí.
Za sebe mohu říci, že nic není na stole. Je to spekulace.

Vláda teď lavíruje, že by omezila pohyb od bydliště. Co byste ve funkci ministra dělal vy, když je země už několik měsíců v lockdownu, není dost vakcín, nemocnice jsou na hraně kapacit a před námi agresivní britská mutace viru?
Zpřísňování se nabízí, protože situace není epidemiologicky klidná. Nijak dramaticky se nezhoršuje, ale ani nezlepšuje. Druhá věc je, že opatření trochu ztrácejí na efektivitě. Sám nevím, jak to řešit. Dokážu si představit omezení většího shlukování, na druhou stranu epidemiologové musí vyhodnotit, jestli je scházení venku riziko. Nemůžeme omezit lidi, aby nemohli chodit do přírody.

Chápete lidi, že nechtějí opatření dodržovat?
Lidsky to chápu. Jsme zavření dlouho, jsme frustrovaní. Ale musíme se na to dívat z pohledu nemocnic, které jsou zaplněné. Lůžka na JIP nemohou přijímat necovidové pacienty, což může mít devastující dopad na zdravotní stav společnosti. Toho se bojím nejvíc. Musíme odkládat operace, pacienti čekají měsíce i na onkologické operace. Potřebujeme lůžka vyprázdnit. Jsem v představenstvu ústeckých nemocnic a vidím, jaká je situace. Personál je vyčerpaný, i pro ně je to dlouhé a náročné. Ti lidé mohou i do budoucna ze zdravotnictví odejít, protože vyhoří.

Není chyba politiků, že to nedokážou lidem vysvětlit? Místo toho chodí na nějaké večírky v hotelech.
To je samozřejmě špatně. Jsou to někteří politici, negeneralizoval bych to.

Bývalý prezident vyhlašuje boj rouškám.
To je také špatně. Ale je tu 200 poslanců a nařízení jich porušuje jen pár. Odsuzuji to, měli by být postihováni. Politici jsou veřejnými osobami, stejně jako umělci či sportovci, a měli by jít příkladem společnosti. Je nutné jasně lidem říkat, že cílem vlády není ničit byznys, podnikání ani lidskou zábavu a život, ale je to o kapacitách nemocnic.

Všichni říkají, že světlem na konci tunelu je vakcína. Teď vidíme, že očkování asi nepůjde úplně po másle. Dalo se čekat, že to nabere zpoždění? A proč neočkujeme rychleji?
Když jsem byl ještě na ministerstvu a začínalo se pracovat na vakcinační strategii, vůbec jsme nepočítali, že by tady mohla být vakcína do konce roku. To je velký úspěch. Ale ukázalo se, že výrobci na to nebyli úplně připraveni. Vláda bohužel tahá za kratší konec, sami si vakcínu nevyrobíme a jsme závislí na výrobcích. Měla by existovat motivace pro firmy, aby dodávaly vakcíny co nejrychleji. To je světlo na konci tunelu. Musíme proočkovat zdravotníky, kteří musejí být schopni starat se o nemocné, a pak rizikové skupiny.

Kdy se podle vás vrátí život aspoň trochu k normálu?
Tuhle otázku si klademe všichni, ale říct to přesně není možné. Sleduji analýzy ze zahraničí. Viděl jsem v New York Times analýzu z Kolumbijské univerzity, která odhaduje, že situace bude složitá do podzimu. Myslím, že ještě tento rok budeme žít v rámci nějakých omezení. Neříkám, že budou tak striktní, ale asi nelze čekat, že roušky brzy odhodíme. I když je člověk vakcinován, tak může být infekční. Můj odhad je takový, že nějaká forma opatření, doufejme mírnějších, tady ještě v tomto roce bude. Ta přísná snad skončí do léta, situace snad bude stabilizovanější.

Ministru Blatnému je často vytýkána komunikace. Jak ji hodnotíte vy?
Tak například komunikace o přerušení nebo nepřerušení vakcinace nebyla šťastná. Není úplně dobře, když ministerstvo jako instituce vydá nějakou informaci, kterou pak ministr musí korigovat. To by se stávat nemělo a je potřeba, aby si na to pan ministr dával pozor. Já jsem se snažil vždy schvalovat vše, co šlo ven. Je nutné vnímat i důležitost informace a případně rychle svolat brífink a neřešit to jen tiskovým prohlášením, které může být různě dezinterpretováno. Kdyby pan ministr vystoupil a rovnou odpověděl na dotazy novinářů, tak by se tomu vyhnul. Je to ponaučení. I já jsem udělal chyby. Pod tlakem se občas chyby stávají.

Když jsme u těch chyb, je to přesně rok, co se vás poslanec ODS Bohuslav Svoboda ve Sněmovně ptal, jestli je dost ochranných prostředků a jestli jsme na případnou epidemii připraveni. Vy jste řekl, že na skladech je všeho dost, ale pak se ukázalo, že není. Byla to chyba?
Nemyslím si. Shodou okolností jsem se díval na stenozáznam našich vystoupení ve Sněmovně. Nebylo to tak, že bych se mu vysmál. Několikrát jsem říkal, že situaci nepodceňujeme, komunikovali jsme s Bulovkou, s letištěm jsme řešili přílety z Číny. Dělali jsme, co bylo potřeba. Musíme si uvědomit, že v té době byly tři případy v Evropě. Po bitvě je každý generál. To, že se epidemie vyvinula do takových rozměrů, nemohl nikdo tušit. Nikdo netušil, že se to takhle rozjede, že nebudeme potřebovat stovky tisíc ochranných prostředků, ale desítky milionů.

Často se mluví o tom, jak jste na konci léta chtěl nařídit roušky téměř všude, ale premiér si vás pozval „na kobereček“ a nařízení se potom změnilo. Andrej Babiš teď tvrdí, že je to dezinterpretace a že nic takového nenařídil. Jak to tedy bylo?
Nebylo to černobílé. Dobře si ten den pamatuji. Byl čtvrtek 20. srpna. Pan premiér si pozval asi 15 lidí napříč ministerstvem, odborníky, epidemiology i pana profesora Prymulu a ptal se, jaký mají na roušky názor. Na tom jednání většina přítomných návrh na plošné nošení roušek nepodpořila, i když před tím říkali něco jiného. Bohužel. Do jisté míry to pro mě bylo zklamání. Od 1. září byly zavedeny roušky třeba v MHD nebo zdravotnických zařízeních, ale ve školách a obchodech se šlo podle semaforu. Já jsem měl názor jiný, ale většinový názor odborníků byl zkrátka opačný.

Proč se to stalo? Báli se odborníci a premiér odporu veřejnosti, který v té době k rouškám byl? Nebo se odborníci báli premiéra?
Sám do dneška nevím. Oni říkají, že v té době jim nepřišlo nutné roušky všude nařizovat. Atmosféra byla opravdu taková, že byl velký odpor k rouškám. Úplně jiná než na jaře. Roušky se nakonec stejně 10. září zavedly ve všech vnitřních prostorách, včetně škol.

Na ministerstvu zdravotnictví skončilo za působení Jana Blatného několik lidí. Co za tím vidíte?
Každý z odchodů má trošku jiný důvod, nelze je dát do jednoho balíku. U některých kolegů je to škoda, paní náměstkyně Šteflová i pan náměstek Šedo byli pro ministerstvo přínosem. Pana Šeda jsem na ministerstvo přivedl já a přemluvil jsem ho, aby tam šel. Pochopil jsem, že si s panem ministrem Blatným nesedli. Nemluvili jsme o tom spolu, jen jsem mu napsal, že mi je to líto. Ale je to rozhodnutí pana ministra, který si tvoří svůj tým. U paní náměstkyně je odvolání spojené s kauzou s přednostním očkováním.

Ale třeba šéf VZP Zdeněk Kabátek se také nechal přednostně očkovat a ve funkci zůstal.
Nelíbí se mi, když je používán dvojí metr. Někteří pykají ztrátou svojí pozice a někteří jsou v pohodě a zůstávají na svém místě. To je špatně. Buď mají všichni skončit, nebo řekneme, že jsou to klíčoví lidé ve vedení ministerstva, pojišťoven a nemocnic a mají se naočkovat.

Co to značí, když odborníci utíkají z ministerstva?
Někteří říkají, že jejich názory nebyly vyslyšeny, u dalších neproběhla dobrá komunikace, někdo říká, že toho na něj bylo moc. Důvody jsou různé. Ale ministerstvo by mělo být co nejvíce stabilizované. Najít odborníky není nic lehkého. Když je uvolněná pozice, tak se na ni netlačí 50 expertů. Jsou to lékaři, kteří mají svoji úspěšnou kariéru a jít na ministerstvo pro ně není kdovíjaká výhra.

Zdroj: Prima CNN

Komentáře

Související články

Back to top button